Září 2013

Nikdy nepřerušená láska 2

28. září 2013 v 14:13 | GrencA |  Stories
Tak jsem se přemohla a něco napsala. Vůbec se mi nechtělo, ale nakonec jsem to teda sepsala. Nění toho moc a není to nic moc, ale aspoň jsme se v tom příběhu posunuli dál. Doufám, že se vám bude líbit a zkritizujete ho. *smích*

Pořád jsem byl unavený a jen spal. Máma mě musela kvůli jídlu i budit, jinak bych nepozřel vůbec nic a prospal celý dny. Dnes už jsem měl po obědě, spal jsem, když mě najednou ze spaní vytrhlo klepání na dveře. "Dále.." rozespale jsem se snažil zakřičet s hlavou zabořenou v polštáři. Pochybuji, že to šlo slyšet, ale asi jo, když někdo vešel. Zvedl jsem hlavu a uviděl usmívajícího se Adama. "Ahoj, co tu děláš?" divil jsem se, že ho máma za mnou pustila, když věděla, že spím. "Ahoj. Došel jsem tě zkontrolovat. Tak co? Jak se máš?". "Jo jde to, jen jsem pořád unavenej. Jak se máš ty? A co ve škole?". Bože já musím vypadat. Rozespalej , nenamalovanej a ještě ke všemu úplně rozcuchaný vlasy. "Tak pořádně odpočívej a bude fajn. Mám se celkem dobře a ve škole se na tebe všichni ptají. Kdy jdeš vůbec zpátky do školy?". " Fakt? Tak to se divím. Všem jsem byl vždycky ukradenej a teď se ptají. Zajímavé. Doktor říkal, že mám být 3 dny doma a potom normálně jít do školy, takže zítra.". Nějak mě to spaní přešlo, když tu byl Adam. Povídali jsme si celkem dlouho, dokud nás nevyrušila mamka. "Omlouvám se, že ruším, ale měl by ses nachystat do školy, Tommy. A Adame?". "Jo já už jdu, nebojte se..". Adam se začal zvedat, ale máma ho zabrzdila. O co jde? "Né tak jsem to nemyslela. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys zítra Tommyho nedoprovodil. Ještě není úplně v pořádku, tak aby se mu nic nestalo?". Oddechl jsem si. Už jsem myslel, že ho chce vyhodit. "Mami. Já to zvládnu. Neboj.". Tak to je trapný. "Samozřejmě, že Tommyho doprovodím. Stejně jsem mu to chtěl navrhnout. Zítra tě čekám v sedm před domem. Ahoj. Nashledanou paní Rattlifová!". Máma se jen usmála a odešla z pokoje. Já zůstal sedět na posteli s vykulenýma očima a hypnotizoval dveře. What?! Vstal jsem z postle a šel se trochu upravit. Vlezl jsem si do sprchy a umyl jsem se od hlavy až k patě, ale nepobyl jsem tam dlouho, abych si stihl ještě před večeří nachystat batoh. Hodil jsem na sebe tepláky s volným trikem a šel se teda nachystat. Koukal jsem tak na rozvrh.. Si ze mě dělaj srandu, ne?! Zítra osm hodin?! První den ve škole a tak dlouho. Myslel jsem, že mě klepne. Vložil jsem do batohu učebnice a sešity. Stihl jsem to ještě dříve než máma došla, že už je večeře. Vydal jsem se do kuchyně. Máma už dávala na stůl čínu a byla nějak dobře naladěná. "My něco slavíme?". Hodila po mě všeříkající pohled. Začínám se jí občas bát. "Ano slavíme! Přece to, že ses uzdravil a zamiloval.". "Zamiloval? Cože? A do koho prosímtě?". Další její pohled tipu nejsem blbá. "Myslíš, že nevidím, jak na Adama koukáš?". "No dobře.. Líbí se mi, ale zamilovaný nejsem.". To to na mě jde tak poznat? Tím naše konverzace skončila a já byl myšlenkama úplně jinde. Těšil jsem se na další den ráno. Dojedl jsem, pomohl mámě s nádobím a šel spát. Ani jsem nemohl usnout, jak jsem se těšil, ale přemýšlení mě uspalo. Druhý den ráno jsem měl úžasnou náladu. Rychle jsem vstal, spáchal ranní hygienu, obtáhl oči černou tužkou a šel se nasnídat. Na stole leželi palačinky. Byly ještě teplé, takže máma je dodělala před chvílí. Jak jsem dojedl, natáhl jsem na sebe černé tričko s nápisem NOH8, oblékl si uplé černé rifle, vzal koženou bundu, protože už takové teplo ráno nebývalo, přehodil batoh přes rameno, obul si creepers a vyšel před dům. Adam tam ještě nebyl, tak jsem čekal. Za pět minut jsem ho zahlédl, jak běžel s batohem na zádech mým směrem. "Ahoj.". Byl udýchaný. Asi celou cestu běžel. "A-ahoj.. Promiň. Zaspal jsem a celých pět minut jsem utíkal.". Já si to myslel. "To nevadí. Hlavně že jsi tady. Tak jdeme?". Usmál se na mě a přikývl. Cestou jsem se dozvěděl, že je adoptovaný a ještě ke všemu jedináček, ale chtěl by sourozence. Má dokonce stejný sen jako já. On by chtěl zpívat a já hrát na kytaru v kapele. Dobře jsme si popovídali a nasmáli se. Je vtipný. Ani jsem si nevšiml, že stojíme před školou. Všichni na nás koukali a mě popadla úzkost. Adam viděl moje obavy, tak mě chytil za ruku a daroval mi povzbuzující úsměv. Střídavě jsem koukal na naše ruce, pak i na něj. Jen se usmál a vyšli jsme do víru lidí školou povinných. Vstoupili jsme do třídy. Všichni na mě zírali. Sedl jsem si na své místo a chtěl něco říct Adamovi, ale on už byl u svého stolu a usmíval se na mě. Dnes nějak zářil. Všichni se kolem mě seběhli. Chtěli vědět jak mi je a omlouvali se za své předchozí chování vůči mě. Potěšilo mě, že se zajímali a omlouvali, ale pořád jsem jim nedokázal uvěřit. Zazvonilo na hodinu a spolužáci si posedali ke svým věcem. Vešla učitelka a hned na mě chrlila otázky jako ostatní. Šel jsem tedy před tabuli a vše třídě vylíčil. Byli spokojení a já také, protože první hodinu jsme se neučili. Bohužel ty další už ano. Přestávky jsem ten den trávil s Adamem a v hodině jsme si posílali dopisy. Škoda, že se nepřistěhovali už dřív. Ze školy jsme šli spolu a domluvili se na další ráno. Rozloučili jsme se a já šel domů, když jsem uslyšel Adamův hlas. "Tommy..?". Otočil jsem se.

Plán dne!

28. září 2013 v 12:18 | GrencA |  My Diary
Ahoj! Tak jsem po nějaké době zase tady. Nějak teď na začátku školního roku nestíhám, a tak bude méně článků. Každopádně další díly vícedílného příběhu se píšou a komentáře mě moc potěšily. Další den kreslícího projektu se taky připravuje a pár dalších úvah. Myslím, že si nějaký ten čas na přidávání článků najdu a bude to fajn. Možná dnes přidám díl NNL a možná bude i ten kreslící den. Uvidím, jak budu stíhat dělat věci do školy, protože zítra jedu na hokej a asi bych se nestihla nic naučit.
Jinak tahle skupina si mě followla na twitteru a napsala mi. Celkem mě zaujala, tak teď poslouchám jejich písničky. Určitě stojí za poslechnutí!


4. den kreslícího projektu!

17. září 2013 v 20:07 | GrencA |  Projects
Tak je tu pokračování kreslícího projektu. Na řadě je nějaké logo. Vybrala jsem si logo Nirvana a KISS... Doufám, že se aspoň trošku povedly. Příště bude postava z anime, tak se těšte.

Nirvana

KISS

Black Veil Brides - Wretched and Divine

17. září 2013 v 19:19 | GrencA |  Music
Ahoj! Dnes jsem hodně vyčerpaná. Pár nocí jsem nespala, vstávám na sedmou, jezdím po doktorech a vůbec nestíhám. Ale udělala jsem si radost a koupila si CD. No a jaké? Od Black Veil Brides - Wretched and Divine. A kdo by neznal, přináším stejnojmenou písničku.
Jinak jestli u NNL nebude žádný komentář, máte smůlu a pokračovat se nebude. Já to sice dopíšu, ale přidávat to sem nebudu, když nebudete komentovat.


Nikdy nepřerušená láska

16. září 2013 v 17:04 | GrencA |  Stories
Ahoj! Tak a je tu ochutnávka z vícedílné povídky. Děkuji za podporu a jestli se vám to bude zamlouvat, napíšu i další díly. Je jen kratičká, ale tak ochutnávka, no ne? Jen bych byla ráda, kdybyste to zanechali komentář, abych tu potom nepřidávala něco, co nečtete. To by bylo nepříjemné. Napište svůj názor a já uvidím, jestli popojedeme dál.

Nikdy nepřerušená láska

Po dvou měsících jdu zase do školy a bojím se, co mi udělají tento rok. Už jsem před školou, když najednou uslyším nadávky mířené na moji osobu. "Stůj ty Emo!". O-ou, pomyslím si a ještě zrychlím. Vidím, jak se za mnou rozběhli. To už utíkám taky, ale jsou rychlejší. Povalí mě na zem a poplivou mi obličej. Hned do mě začínají kopat a mě se hrnou slzy do očí. To mi nemůžou dát pokoj?! Asi po pěti minutách kopání a mlácení odchází. Nemůžu se ani pohnout, jak mě vše bolí. Zatmívá se mi před očima. Poslední, co vidím, je nádherný černovlasý kluk. Potom už jen tma.
Probudím se v nemocnici a všude kolem mě pípají přístroje. Rozhlédnu se a u postele sedí máma s kapesníkem a tátou. "Jak dlouho jsem tady?". Máma ke mně udiveně vzhlédne a nahrnou se jí do očí slzy. "Tři týdny, zlatíčko. Jak ti je? Mám zavolat doktora?". Vykulím oči. "Tři?! Všechno mě bolí, ale je to lepší.". Ještě chvíli si povídáme, ale příjde doktor a rodiče vyžene. Musím na vyšetření, ale řekli mi, že to není nic vážného. Mám silný otřes mozku a pár zlomenin. Mohl jsem dopadnout hůř. Konečně jsem zpátky na pokoji a můžu spát. Jsem vyčerpaný.
Ráno mě vzbudí sestra s teploměrem v pět ráno. Super. Už neusnu. O pár minut později mě sestra upozorní, že musím na odběry, takže ani nemám šanci se prospat. Sice jsem spal tři týdny, ale i tak mi připadá, že je to málo.
Odpoledne přichází máma s tátou a nějakým černovlasým klukem. Někde už jsem ho viděl, ale kde?
"Ahoj zlato. Tak jak ti je? Je to lepší? Odpočinul sis aspoň?". Musím se usmát, když na mě máma vybalí všechny otázky. "Ahoj. Jo je to lepší, ale ráno mě vzbudili v pět, takže jsem moc nespal. Ehmm. Kdo je to?". Usmál jsem se na toho kluka. "Ahoj. Já jsem Adam. Našel jsem tě ležet zmláceného na chodbě a zavolal.. už ani nevím kdo to byl.". Nesměle se pousmál. "Děkuju. Víš, oni už mě viděli před školou a sledovali mě. Do třídy už jsem to nestihl. Ty jsi novej, že? Nikdy jsem tě tu neviděl.". Ani jsem si nevšiml, že naši po chvíli odešli. Najednou jsem tu jen já a Adam. "Nemáš za co. No, jo. Jsem ve III.C a co ty?".. " Tak to jsme spolužáci!" Adam se na mě usmívá a zabodává svoje oči do mých. "Tak to je super. Aspoň někoho znám ze třídy. Ikdyž to není zrovna senzační seznámení, ale je to fajn.".. "To je jedno, hlavně že se známe, ne?". Hodím na něj lišáckej úsměv. Když na něj tak koukám, zjišťuji, že je to nádhernej kluk. Oči má obtáhlé černou tužkou, na hlavě havraní vlasy a všude pihy. "Jo to je hlavní.". Pořád se na mě tak mile usmívá. Naše pohledy přeruší až ťukání na dveře. Vchází moji rodiče. "No nic. Rád jsem tě poznal. Ještě se za tebou zastavím, Tommy. Ahoj. Nashledanou.". Poslední pozdrav míří k mámě a tátovi. Pozdrav opětují a věnují se mě. Ještě nějakou domu mluvíme o všem možném, dokud neskončí návštěvní hodiny a oni odcházejí.
Při večeři myslím na Adama. Je to fajn kluk. Doufám, že ho taky nebudou šikanovat. S myšlenkami na černovlasého spolužáka se po dlouhých dvouch hodinách odebírám do říše snů.


Každý den za mnou příchází Adam a povídáme si o škole, co je nového a hodně rychle mi to tu ubíhá. Konečně jedu domů. Adam mi vyprávěl, jak vyhodili ty tyrany ze školy a jak bude klid. Celkem se do školy i těším, protože jsem zjistil, že máme s Adamem společnou cestu. Je to můj nejlepší kamarád. Chodil za mnou do nemocnice skoro každý den a vyprávěl mi. Je velmi pozorný a milý. Fakt jsem moc rád, že jdu domů, ale do školy ještě nemůžu. Půjdu až za tři dny, ale těším se na Adama.
Doma musím pořád ležet, máma mi nosí jídlo i do postele. Co se s stalo?! Fakt se divím. Tohle nikdy neudělala. Asi o mě má jen strach.

Plány.

11. září 2013 v 19:56 | GrencA |  My Diary
Ahoj! Tak práce mám až nad hlavu, ale i tak se pokusím o kapitolovku. Půjde o fan fiction s Adamem Lambertem a Tommy Joe Ratliffem, ale zamotám do toho i úplně vymyšlené postavy, takže to nebude jen tak nějaká ff. Jen nevím, jak na to budu mít čas a jestli to bude někdo číst + jestli to dopíšu. *smích*
Bude-li mě to bavit a vás také, budu psát dál. Zítra by měl být první díl ff s názvem Nikdy Nepřerušená Láska.
Dnes mám nějak depresivní den. N možná celej můj život je depresivní....
No každopádně sem přidám i písničku, kterou nadevše zbožňuji.


7.9.2013

7. září 2013 v 19:40 | GrencA |  My Diary
Ahoj! Dlouho jsem tu nebyla. No škola začala a s ní i mnoho informací a povinností. Zbývá mi hodně málo času, ale teď ho mám, takže to tu zase trochu oživne.
Reakce k posledním komentářům posledního přidaného článku: Ano, byla to snaha o Biebera. *smích*
Poslední dobou to jde se mnou z kopce. Měla jsem se 2 měsíce dobře, nebo jsem si to jen nalhávala? Ale začala škola a je to vše zase ve starých kolejích. Předstírání, že je vše v pořádku. Nebaví mě to. Chci, aby opravdu vše bylo v pořádku, ne jen jako.
Včera jsem přemluvila mámu a jely jsme do Brna na hokej. Bylo to super! Úžasný zážitek pro někoho, kdo hokej nadevše miluje. Aspoň v tu chvíli jsem byla šťastná.


Před několika minutami jsem se dodívala na film Místnost Sebevrahů a zjišťuji, že v mnoha pocitech hlavního hrdiny Dominika se nacházím. Je to velmi zajímavý a depresivní film. Každopádně doporučuji shlédnout.
Jinak v názvu článku je datum, protože přesně před 2lety zemřeli Karel Rachůněk, Jan Marek, Josef Vašíček a Paľo Demitra. Pořád stejně mi chybí a pořád mi ta událost vhání slzy do očí. Někomu to může přijít hloupé, ale nikdy na ně nezapomenu. Navždy v mém srdci♥